Jako nejzákladnější odpověď ve svém oboru bych volila: „No…to záleží.“

Bez použití wiki a čistě osobně rozumím předsevzetí jako nějakému cíli na nadcházejících 365 dní se startem 1.1.

Co tomuhle cíli nechybí, je notná porce odhodlání a mnohdy přehnané motivace mající kořeny nejvíc ve vlastní nespokojenosti kombinované s vizualizací stavu přesně za rok. A nebo kdykoli během toho roku. Co mu však chybí takřka vždy, je to, co netřeba představovat. SMART, kdy „T“ se v podstatě rozplyne pár dní po rozběhu už někdy v lednu.

Ptáte se po důvodu? Ať jde o příznačnou novoroční dietu, fronty před stroji ve fitku anebo vyhajpovanou pracovní produktivitu, je tady jeden společný jmenovatel. A to dost zásadní:

Přílišná orientace na výsledek (= cíl = předsevzetí) a mnohdy až nulová připravenost nebo ochota měnit návyky, vzorce a chování v každém jednom dni.
Předsevzetí přestává mít vzrušující šmrnc, jaký mělo někde mezi vánočním cukrovím a silvestrovskými chlebíčky a stávají se z něj otravné a nechtěné momenty. A co s nechtěným v našem životě? Pryč s tím, že?

Takže opravdu musí platit to, že „předsevzetí se nedávají, protože jsou k tomu, aby se nedodržovala“? Já tvrdím, že tohle říkají ti, kteří toho nejsou schopni anebo nejsou ochotni. Je to nadsázka, s níž si obvykle ve společnosti vystačím, ale samozřejmě je to mnohem hlubší téma. Předsevzetí je cíl, je to plán, vize, jsou to definované a hodnotitelné kroky, s nimiž pokud se neztotožníme, přirozeně z nich odejdeme.

A je to především vyzrálý stav disciplíny, konzistence, zřetelného fokusu i umění říkat ne. A pak otázka, zda vůbec takoví lidé nějaká předsevzetí potřebují (?).

A co vy? Podělte se se mnou do komentáře o váš pohled. Zajímá mě, zda třeba pracujete s deníkem, diářem nebo dokonce vision board.

A každopádně mějte fajn den!